Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)

Do života: o sebevědomí

Názory na to, jak moc trénovat, kolikrát týdně nebo měsíčně a jak dávkovat zátěž ve které kategorii jsou pestré a výrazně se od sebe se liší. Trenéři a funkcionáři v klubech a také na svazové úrovni čím dál více mluví o tom, že v dnešním hokeji je třeba více tréninku na ledě i mimo led, než bylo třeba zvykem před lety. To nikdo nezpochybňuje: všichni úspěšní intenzivně cvičili, učili se u zapálených učitelů a byli v období svého rozvoje nadšeně podporováni rodinou. Ať už jde o vynikající sportovce nebo hudebníky.

Dnes se i díky internetu trenéři samostatně vzdělávají sledováním zahraničních tréninkových videí a studiem dalších materiálů na internetu. Přesto si dovolím tvrdit, že se ve vyspělém hokejovém světě trénuje lépe!!! V čem nejvíce ve výchově sportovců zaostáváme?

Existuje-li nějaký společný prvek pro týmové a individuální sporty, je to pozitivní motivační přístup a působení trenérů na děti i profesionály. Trenéři jsou vždy v dobré naladě, jsou nároční, ale zároveň přátelští, nejsou vulgární, ale dokážou zakřičet. V českých zemích se velmi často potýkáme s nízkým sebevědomím hráčů, malou bojovností nebo úzkostí, strachem ze selhání.

Typický americký sportovec - od nejnižších po elitní soutěže - těmito brzdami výkonu trpí v daleko menší míře či vůbec. Hlavním důvodem je americké školní, sportovní a pracovní prostředí, které je učebnicovou ukázkou výchovy k sebevědomí. Je to velký rozdíl proti podhodnocování českých dětí, které často trpí nedostatkem pochvaly, sebevědomí a bojového ducha. Trenér by měl většinu času v průběhu tréninku své svěřence chválit a povzbuzovat. Ve výsledku americký sportovec s horším technickým vybavením díky vysokému sebevědomí poráží lépe technicky nebo takticky připravené Evropany, kteří v okamžiku soutěže trpí nedostatečnou mentální odolností.

Zkrátka: trénink není jen o technickém provedení a zvládnutí předepsaných cvičení, ale i o přístupu k hráčům. Zvlášť u dětí, ale nejen u nich, by trenér/kouč měl být nejen odborník po sportovní stránce, ale také psycholog a především by měl být schopen empatie a pozitivního emočního působení na své svěřence.