Tak jako každý rok pro vás chystáme týdenní kemp v Třinci. Tento kemp s dvacetiletou tradicí kdysi navštěvoval i frýdeckomístecký útočník Jan Hladonik, který nastupuje také v nejvyšší české hokejové lize za Oceláře z Třince. Co všechno nám Honza o sobě prozradil? Jak hodnotí své loňské působení za mořem? Tohle všechno se dozvíte v našem krátkém rozhovoru.

Jak jsi se dostal k hokeji? Jaké byly tvé začátky?

Začínal jsem v Třinci, asi ve čtyřech, pěti letech. Nebyl jsem ten typ dítěte, které vstoupí poprvé na led a je nadšené. Ze začátku, když mi to moc nešlo a pořád jsem padal, mě to moc nebavilo. Pak se ale něco zlomilo a chytlo mě to.

Co tě inspirovalo k tomu aby sis vybral právě hokej jako sport číslo jedna?

Na zimák mě taťka přivedl jako malého, vyrůstal jsem v tom prostředí, a proto mi to přišlo přirozené, že by měl být hokej číslo jedna. Hrál jsem taky tenis, ale skončil jsem zhruba po roce a půl nebo dvou. Hokej dostal přednost.

Máš nějaké sourozence? Sportují?

Mám starší sestru, která se mnou začínala s tenisem. Měla pro něj asi lepší předpoklady, šlo jí to lépe než mě. Nakonec u tenisu ale nevydržela a už nesportuje. I proto, že studuje vysokou školu v Praze a vzdělání dostalo přednost. Mladší bratr hraje hokej za 6. třídu v Třinci.

Co tvá rodina a hokej? Dostáváš z její strany hodně podpory?

Rodina mě podporovala od malička a je tomu tak dodnes. Za tím, kde jsem dnes, stojí právě především podpora mojí rodiny.

Jak zvládáš skloubit školu s hokejem?

Školu studuji dálkově a letos bych měl maturovat. Snad všechno vyjde tak, jak má a maturitu úspěšně zvládnu. Tím, že studuji dálkově, tak se škola s hokejem určitě skloubit dá.

Máš nějaké zkušenosti, nebo vzpomínky z kempu Hockey Talent School, které bys nám chtěl prozradit?

Vzpomínky mám super, byl jsem asi na třech ročnících. Sešli se z jiných týmů, přijeli i kluci z Chorvatska a Slovinska, které jinak nebyla šance potkat. Byla to vždycky zábava. Poznal jsem i spoustu kamarádů, se kterýma jsem v kontaktu dodnes.

Loni jsme tě mohli sledovat v zahraničním týmu Blainville-Boisbriand Armada v Québecu. Mohl bys nám o tom říct něco víc?

Obrovská zkušenost, za kterou jsem rád. Měli jsme výborný tým a nakonec vypadli až ve finále. Dalo mi to hodně do života, i do hokeje, nebylo to lehké. Navíc jsem byl ke konci sezóny zraněný a dlouho nehrál, takže i v tomhle ohledu to byla velká zkušenost.

Umíš si sám sebe představit jako dělníka, hasiče nebo třeba učitele?

Abych pravdu řekl, tak asi ne. Dělníka dělat, by mi asi nevadilo, ale jako hasiče si sám sebe představit neumím. A učitele už vůbec ne, na to bych asi neměl nervy.

Co bys poradil mladým klukům, kteří jsou na startu své hokejové kariéry?

Aby si užívali každý den na zimáku, hokej brali jako zábavu a měli z něho radost. A taky aby na sobě neustále pracovali a zlepšovali se.

Honzovi děkujeme za to, že si na nás našel čas a zodpověděl nám všechny připravené otázky. S Honzou budeme i nadále v kontaktu a můžeme se těšit na jeho návštěvu na jednom z našich kempů.