Když jde o kolektivní hry (basketbal, házenou, fotbal nebo hokej), většinou primárně upřednostňujeme realizaci vnějších pohybových činností akcí hráče. To, co vidíme, je výsledek herní činnosti jednotlivce (vedení míče, kotouče, zpracování, zakončení atd.). Důležitost vnitřních mentálních (psychologických) procesů tak dost přehlížíme, nechci říct, že zanedbáváme.

Pohybová hra je založena na vnitřním protikladu. Protiklady jsou útok a obrana. Tyto dvě protichůdné strany existují a jsou na sobě závislé. Vzájemně se ovlivňují a podmiňují. Výsledkem stálého boje těchto protikladů je děj v pohybové hře.

Každý hráč má snahu svým taktickým, technicky dovednostním, psychickým, kondičním potenciálem herní děj ovlivňovat. Ten vzniká jako akce – reakce, které na sebe vzájemně navazují. Fenomén hry tkví v souboji o společný předmět – míč, kotouče, o který aktéři soutěží. Souboj chápeme jako prolínání zápasu, utkání 1:1 (tenis) na straně jedné a bojů o více hráčích (2:1, 2:2) na straně druhé. Hra je v každém okamžiku jiná - je o neustálých změnách, vztazích a reakcích, boje a souboje jsou neoddělitelné. Ve hře hráči nikdy předem s jistotou neví, jak bude vypadat bezprostřední a následná herní situace, tím pádem jakou bude provádět svou herní činnost. Herní kvalitu hráče netvoří jen vnější pohybové schopnosti a dovednosti ale rovněž improvizace (tvořivost), která je symbiózou pohybu a herní inteligence.

Herní inteligence:

Tématu jsme se částečně dotkli v předešlém článku, pointa je trochu skrytá, v nabádání trenérů a rodičů vést dětí (hráče) všestrannosti a ne rané specializaci. Rozvíjet herní inteligenci lze přirozenou cestou, děti si potřebují hrát na školním dvorku, na plácku v parku (hokej, fotbal, basketbal atd..) v konfrontaci 1:1, 2:1, 1:2, 2:2. Právě v této zóně jednotlivec rozvíjí herní inteligenci, kombinatoriku, která se projevuje po několika letech, nebo třeba po desetiletí. Někde na kurtech, na hřištích realizují kličku, klamání, fintu nebo improvizací ze zkušeností vytváří finální gólovou přihrávku, nebo zakončení po kličce. Rodiče, trenéři, vytvářejme dětem podmínky, kde mohou využít ,,svobodu" při učení bez vnějšího nabádání, pokynů. Nechme je tvořit a vytvářet cesty ke kreativitě. Hra, v našem případě hokej, je potom bude více bavit, zamilují si ho a v budoucnu se budou snadněji učit.

Slobodan Rusko